Pro nás je to samozřejmá záležitost, pro děti v rozvojových zemích nikoli. Osmdesát procent dětí žije v rozvojových zemích. I navzdory velkému pokroku v posledních desetiletích, kdy docházelo k výstavě stovek škol a zajištění školních pomůcek i učitelů, stále se mnoho dětí ke vzdělání nedostane. Je celá řada důvodů, pojďme se podívat na nejvážnější z nich.
Důvody, proč to nejde
· Nedostatek školních prostor i školního vybavení– i když dochází k výstavě škol ze strany různých humanitárních projektů, růst obyvatelstva je příliš vysoký.
· Školné – v celé řadě zemí je povinné školné, které si rodiče dětí nemohou dovolit platit. Někdy to není školné, ale učebnice a pomůcky, které jsou pro mnohé stejně nedostupné a dítě proto do školy nechodí.
· Zaměstnané děti – děti představují levnou pracovní sílu a z toho důvodu většina dětí chodí do práce, aby zajistila prostředky obživy pro celou rodinu.
· Podvýživa, nemoc, hendikep– v rozvojových zemích trpí děti podvýživou, nemocemi, často jsou to děti hendikepované. Tyto děti nejsou schopny do školy docházet.
· Válečné konflikty– pokud děti žijí v zemi ohrožené ozbrojenými konflikty, je zřejmé, že dojde k uzavření škol a děti do školy nechodí. V tom nejhorším případě jsou děti dokonce verbovány do války.
· Diskriminace – ze vzdělávání bývají děti vyloučeni z různých příčin, členové menšin, děti s postižením, dívky, pro které z hlediska místních poměrů není vzdělávání vhodné
· Učitelé– chybí velký nedostatek učitelů
· Korupce ve státní správě– rozvojové země jsou pověstné především korupcí, což se samozřejmě projeví v oblasti školství i zdravotnictví.
Měli bychom se vážně zamyslet nad tím, že bychom měli být vděčni za to, že vzdělání je u nás samozřejmostí. Stejně tak bychom si mohli položit otázku, co můžeme každý sám za sebe změnit. Mnoho lidí je toho názoru, že není žádoucí podporovat jiné země, když u nás je toho dost. Ovšem je to i věc našeho svědomí.